Vytisknout
Kategorie: Životní příběhy

Příprava na manželstvíZatímco na své povolání se člověk mnohdy připravuje řadu let, na tak zásadní věc, jakou je manželství, žádná příprava neexistuje. Mladí lidé tak vstupují do manželství nepřipraveni, nedokáží společně řešit překážky. Určitý prostor pro diskuzi a sdílení zážitků, které mohou mladým párům pomoci, nabízí projekt Příprava snoubenců na manželství.

 

 

 Vendula (26) a Matěj (28)

„Tahle příprava byla náramný počin v našem životě. Naši přátelé nám kurz doporučili, ať to už "rozsekneme". Přípravu jsme dochodili celou, a s každou další lekcí jsme oba přicházeli na to, že každý očekáváme od společného života něco jiného. Měli jsme už delší dobu pocit, že když spolu chodíme už šest let, něco se musí stát. Možná jsme cítili z šestiletého vztahu jakýsi závazek vůči sobě navzájem. Měli jsme již zařízený byt, oba jsme měli dobrou práci, naše rodiny se znaly…, všichni očekávali, že bude svatba, už chyběl jenom ten termín. Protože jsme se cítili našimi rodinami velice tlačeni do svatby, ale my sami jsme byli na pochybách, domluvili jsme se, že si uděláme večer pravdy jen my dva a nalili jsme si čistého vína. Probírali jsme spolu ten večer mnoho otázek z přípravy, probírali jsme je do hloubky a pak přišlo to rozhodnutí. Zvažovali jsme "pro" a "proti", buď se rozejdeme, nebo se vezmeme. Potvrdila se nám možnost druhá. Vůbec nebylo lehké toto rozhodnutí vyřknout nahlas, přece jen jsme spolu prožili i mnoho krásného. Ale musíme poctivě říct, že se nám poslední dobou do vztahu vkrádala šeď a jakási pohodlnost o vztah pečovat. Po našem rozhodnutí se oběma opravdu ulevilo. Přesto jsme ale rozchod oba cítili jako malý rozvod a myslím, že se z něj budeme citově dlouho vzpamatovávat. Měli jsme doma citát od Saint Exupéryho: "Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu jedním směrem." Cítili jsme, že už u nás to přestalo platit. Matěj

 

Jirka (30)

„Moje přítelkyně chtěla touto přípravou projít, že to prý bude poučné. Nebyl jsem tomu příliš nakloněn, věděl jsem, že tam bude nějaké povídání o našem životě a před cizími lidmi. Bylo pro mě ale veliké překvapení, že mě nikdo k ničemu nenutil. První večer jsem jen poslouchal a překvapilo mě, jak jsou všichni sdílní a vůbec jim nevadilo o sobě mluvit, a to i o dosti intimních věcech. Musím říct, že mi "nahodili celkem vysokou laťku", kterou jsem nedokázal, a pak už vlastně ani nechtěl, podlézt. Manželé, kteří nás večery provázeli, byli také velice otevření, na co jsme se ptali, na to odpověděli. Bylo z nich cítit, že jim jde opravdu o předávání zkušeností, leckdy i dost bolestných. Říkali, že o manželství se musí pečovat i bojovat zároveň, a bývá to někdy dosti těžké. Velmi se mi líbilo, že jsme se mohli scházet u nich doma, vidět, jak žijí, jaké mají zvyky, setkávání tak byla osobnější. Velmi jsem ohodnotil jejich obětavost a nasazení pro druhé, že chtějí pomoci mladým párům, abychom se vyvarovali některých chyb. Stejně je nám všem jasné, že chyby přijdou, ale aspoň vím, že mnoho věcí se v manželství děje zákonitě a neznamená to nutně konec vztahu. A co jsem si z přípravy odnesl? Manželství je jako dobrodružství, je to cesta rájem, ale i cesta trnitým hložím, občas svítí slunce a je azúro, občas déšť a mlha. Ale když má člověk kompas, který ukazuje dobrý směr a druhého, na kterého se na cestě může spolehnout, jde všechno snáz. Díky!"  Jirka

 

Honza (27) a Klára (25)

„Příprava na manželství, to byla skvělá volba, užitečně strávený čas a investice do našeho vztahu! Líbilo se mi že byla svoboda v tom, zda se k určité otázce vyjádříme nebo ne. Někdy bylo téma pro mě tak osobní, že jsem si vše musel sám v sobě nejdříve uspořádat, než začnu mluvit přede všemi. Nejvíce mne zasáhla tzv. sociální děloha, kde jsme se dozvěděli, kdy dítě potřebuje více matku, v jiném období zase otce a proč se to tak děje. Jakou úlohu má matka, jakou otec. Sám jsem vyrůstal jen s mamkou a nyní vidím, jak mi přítomnost táty chyběla. No, snad to my s Klárkou zvládneme s dětmi líp. Moc se těším na společný život, líbí se mi i to, že svatbou na sebe přijmu závazek, je to takové chlapské rozhodnutí a to mi sedí. Prostě žádná zadní vrátka, ale naplno žít a snažit se o porozumění. A až přijdou děti? Nesmírně se na ně těšíme oba dva.“ Honza

 

Míša a Jára

„Byli jsme oba moc rádi, že jsme mohli přípravu absolvovat, věřím, že některých vztahových úskalí budeme ušetřeni, nebo spíš budeme vědět, že se takové věci přihodí a je na nás, jak se s nimi popereme. Zároveň jsme si také vědomi toho, co všechno nám předali naši rodiče, jaké hodnoty si ze svých rodin neseme do života. Velmi silně jsme pocítili, jak je pro nás cenné, že naši rodiče zůstali spolu, i když neměli spolu život jednoduchý. Musím říct, že když nyní více o manželství přemýšlím, hluboce si jich vážím za to, že to spolu nevzdali.“ Míša